Šilheřovice - Když potomci Felixe Lipinského ze Šilheřovic objevili v jeho pozůstalosti německy psanou knihu, netušili, co vlastně obsahuje. Až od antošovického kronikáře Valtra Čuraje se dozvěděli, jakou vzácnost drží v ruce. Byly to ručně psané výňatky z dopisů, které jejich otec posílal z fronty své ženě Otýlii během celé 2. světové války. Průběžně, co čtyři dny. Jako obyvatel Hlučínska, které bylo v roce 1938 připojeno k takzvanému Altreichu, musel v roce 1939 narukovat do německé armády. Měl štěstí, jako jeden z mála přežil nejen celých pět let válečných hrůz, ale také zajetí.
"Své ženě Otýlii psal z fronty dopisy co čtyři dny. Tyto originály se již bohužel nezachovaly, ale když se z války vrátil domů, sepsal tuto zkrácenou verzi. Vznikl tak hodnověrný záznam z válečného tažení do Ruska v letech 1941 až 1945," vysvětloval Čuraj.
Felix Lipinský se vyučil řezníkem a první zkušenosti s vojnou získal v Československé armádě. Zde dosáhl hodnosti podporučíka. Když ho v devětadvaceti povolali do wehrmachtu, tato hodnost mu zůstala. Narukoval k pionýrům na ochranu hranic a pak ho nasadili na západní frontu do Holandska a Francie. Po napadení Sovětského Svazu byl převelen na východní frontu, přímo do přední linie směřující na Moskvu.

Vojáci wehrmachtu před odjezdem na východní frontu.
16. srpen 1941:
Vstoupili jsme na ruské území. Zjistili jsme, že zde žijí velmi chudí lidé. To jediné co mají je mléko a vejce. Žijí z toho, co jim příroda poskytne. Cukr, káva a čaj jsou pro ně neznámé věci. Jídlo jedí dřevěnou lžíci z hliněných nádob. Nože si musí nechat ukovat u kováře, kožené boty neznají.
25. srpen 1941
Zima zde přichází nějak brzy. Už nám mrznou nohy. Obilí ještě ale stojí ve snopech na poli.
Doufám, že války do zimy skončí. Bez kožichu se tu nedá vydržet. Místní lidé v něm chodí celý rok. Lítají bosí, ale kožich nesundají. Polí je tu hodně, ale lidé jsou chudí. Žijí tu jako ve středověku a kolem vidíme jen bídu a nouzi.
10. září 1941
Celý den jsem sháněl nějaký dobytek. Najezdil jsme autem šedesát kilometrů, a přivezl jen jedno tele. I dobytka už ubývá.
21. září 1941
V noci nemůžu spát. Žerou nás štěnice. Lepší je spát s koňmi ve stodole, než v teplých místnostech. Tam jsou štěnice přemnožené.
3. října 1941
Postupujeme dál k vesnici Bjeloje. Je to ještě mnohem horší. Kromě štěnic se přemnožily i vši.
10. října 1941
Postoupili jsme o sto dvacet kilometrů do obce Bjeloje a zítra pojedeme dále. Válka se pomalu chýlí ke konci. Během týdne jsme postoupili značně dopředu.
12. října 1941
Začíná tuhá ruská zima a mrazy zesilují. Vypadá to jako u nás v prosinci. V rádiu hlásili, že ruská armáda je v rozkladu."
14. října 1941
Myslím, že válka tento měsíc skončí. Jinak těžko přežijeme. Zima je stále horší a přibylo sněhu.
Koho vyprávění vojáka zaujalo, může další pokračování, až do konce války najít na mém blogu vždy přesně v ten den, kdy je Felix Lipinský napsal.