Hlučínsko ohraničuje hranice s Polskem, řeka Opava a Odra. Lidé, kteří tam žijí , potkal zajímavý osud. Aniž by se někam stěhovali,  byli z nich napřed Prusové, pak Čechoslováci, Němci a teď Češi. Po Prusech v nich zůstal smysl pro pořádek a pracovitost, kterou nestratili ani za doby budování komunismu. Soudruzi je považovali za nespolehlivé a nazývali Prajzáky.  Jako novinářka jsem si vyslechla spoustu zajímavých příběhů, které chci postupně zveřejnit na tomto blogu.  Liana Melecká

Humorné vzpomínání na studentská léta

4. října 2010 v 12:07 | Liana Melecká |  články
tablo


Maturita v příštích dnech, mrazení jde po zádech. Profíci na nás křičící, vyhrožují velkou pěticí.... S tímto popěvkem obcházeli studenti IV. B třídy opavské stavební průmyslovky před "svatým týdnem" pětatřicet let tomu. Minulou sobotu si na svá "zlatá" studentská léta zavzpomínalo zdravé jádro této třídy. Vše začalo exkurzí po budově, kde strávili čtyři léta svého dospívání. Na hlavu svého bývalého profesora a pozdějšího porevolučního ředitele Pravdomila Gebauera, který je tam provázel, se snášela vlna pochval a obdivu k tomu, jak ji za ty roky svého působení dokázal zvelebit. "Kurňa, to je jiné kafe, než za našich dob," podotkla Anna Štramová zvaná Anches a zatímco horlivě fotila co se dalo. "Vzpomínáte, tady byla ta smradlavá ulička, kterou se procházelo kolem záchodků," upozornila bývalá třídní Ludmila Bakončíková

Škola podle Kachlera

Celá škola totiž prošla náročnou celkovou rekonstrukcí. "Pátral jsem v archivech a podařilo se mi najít původní plány budovy školy. Pro Řád německých rytířů je navrhl známý vídeňský architekt Franz Kachler a celou jsme ji podle nich přestavěli," vyprávěl o historii školy z roku 1892, kde původně sídlila dívčí škola, bývalý ředitel školy. Přestože už je v důchodu, stále ještě pár hodin odučí.
"Moji mladší kolegové mi závidí, když mě vidí, jak radostně kráčím do hodiny," zavtipkoval Gebauer, zatímco jeho bývalí studenti obdivovali nové prostory sborovny s dřevěnými krovy, vzniklé z nepoužívané půdy. Na střeše přibyly i dvě zlacené věžičky s báněmi, v nichž je jako odkaz budoucím generacím uložený i článek z místního týdeníku, napsaný jednou z absolventek této třídy.  
"Jé, to je škoda, že tu nejsou normální stoly. Vyfotili bychom se v našich lavicích, jak jsme kdysi seděli," zalitoval Bořivoj Sládeček (Bóďa) ve třídě, kde strávili čtyři roky studia. "No jo, tady byl kabinet dědy Choděry a tady nám dával do těla Hrbáč na bradlech," vzpomínal Honza Mohr při cestě do tělocvičny.
nástěnky

Nástěnky jsou jiné

Všichni společně se shodli na tom, že současné kresby studentů různých divů světa i nástěnky jsou rozhodně mnohem lepší, než ty, kde museli povinně propagovat úspěchy socialismu.
Ta správná zábava se samozřejmě rozjela nad skleničkou vína, či půllitrem pěnivého moku a výborným jídlem v útulné opavské hospůdce U tří jabloní. Školní zážitky se vybavovaly nad kolujícími fotografiemi ze školních i dětských let až do pozdních nočních hodin.
Snad se jejich příští setkání nebude vyvíjet podle vzoru:
- po 10-ti letech od maturity : Sejdeme se v hospodě U tří jabloní- je tam krásná prsatá servírka
- po 20-ti letech od maturity: Sejdeme se zase U tří jabloní - točí tam výbornou Plzeň
- po 30-ti letech od maturity: Sejdeme se tradičně U tří jabloní - vaří tam i dietní jídla
- po 40-ti letech od maturity: Sejdeme se U tří jabloní - je tam bezbarierový přístup
- po 50-ti letech od maturity: Sejdeme se v restauraci U tří jabloní - tam jsme ještě nebyli
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama