Hlučínsko ohraničuje hranice s Polskem, řeka Opava a Odra. Lidé, kteří tam žijí , potkal zajímavý osud. Aniž by se někam stěhovali,  byli z nich napřed Prusové, pak Čechoslováci, Němci a teď Češi. Po Prusech v nich zůstal smysl pro pořádek a pracovitost, kterou nestratili ani za doby budování komunismu. Soudruzi je považovali za nespolehlivé a nazývali Prajzáky.  Jako novinářka jsem si vyslechla spoustu zajímavých příběhů, které chci postupně zveřejnit na tomto blogu.  Liana Melecká

Rebel, s nezapomenutelným humorem

12. října 2010 v 11:14 | Liana Melecká |  zajímaví lidé
Kravaře. Kdo se někdy v životě setkal s historikem, doktorem filosofie, numismatikem a ředitelem kravařského Zámeckého muzea Erichem Šefčíkem, dodnes vzpomíná na jeho svérázný humor. I když odmalička bojoval s různými neduhy a nemocemi, málokdy si postěžoval. Naopak, vždy těm kolem rozdával dobrou náladu a dokázal je rozesmát. Sám sebe prohlašoval za rebela a Kravařští si ho vážili, protože se nebál říct svůj názor. I když mnohdy stál sám, proti většině. Proto mu také v každých obecních volbách místní lidé dávali svůj hlas a jeho jméno se po třináct let objevovalo na seznamu kravařských zastupitelů. Právě patnáctého října uplyne od smrti této známé osobnosti Hlučínska šest let.

Erich Ševčík
Erich Ševčík (vpravo) přijímá od tehdejšího starosty Hlučína Petra Adamce vyznamenání Cypriana Lelka. Starostové obcí Hlučínska mu jej udělili jako uznání za propagaci Hlučínska.

My už jsme v EU dávno

Jeho svérázný humor poznali v době, kdy se česká republika připravovala vstoupit do EU i účastníci Regionálního dne na Opavsku. Tehdy několik desítek pražských novinářů, majitelů cestovních agentur a úředníků České centrály cestovního ruchu se zájmem naslouchalo jeho
poutavému výkladu o historii kravařského zámku. Zakončil jej slovy: "Vy tam v té Praze se pořád bojíte, aby nás vzali do Evropské Unie. To my na Prajzske strach nemáme. My už tam totiž dávno jsme. U nás už má totiž každý německé občanství," prohlásil pěkně nahlas Erich Šefčík překvapeným Pražákům.
Zvláštní byl už jako dítě po narození. Protože se tak stalo v roce 1945 v rodině na Hlučínsku, byl tři roky bez státní příslušnosti. "Rok po mém narození mi zemřela matka a vychovávaly mě dvě starší sestry a později nevlastní matka. Z jejich vyprávění vím, že mě jako miminko vozily v kočárku označeném velkým N (označení pro Němce).

Jeho škola byla v nemocnici

Další jeho raritou bylo, že přestože vystudoval vysokou školu, neabsolvoval celou základní školu jako ostatní spolužáci. Prostě to nestihl. Léta od svých deseti let až do konce gymnázia totiž střídavě prožil po různých nemocnicích. "Má žena tvrdí, že následky jsou občas vidět. Když vypisuji cestovní příkaz, hodiny strávené na cestě si počítám na prstech a slovní úkoly o pohybu jsou pro mě dodnes španělskou vesnicí. Dodnes je mi úplně fuk, za jakou dobu a jakou rychlostí se přemístí vlak z bodu A do bodu B," prozradil o sobě Erich Šefčík.
Posledních devět let svého života věnoval propagaci Hlučínska. Jeho zásluhou se podařilo založit na kravařském zámku muzeum a hned po roce tam instaloval i stálou expozici. Ta přibližuje život jeho tehdejších majitelů v polovině 18. století, ale také život prostých venkovských lidí ve druhé polovině 19. století.

Starostové ho vyznamenali


Za dobu, kdy stál v čele tohoto regionálního muzea, dokázal vydat přes třicet odborných publikací. Například o dějinách obcí Chuchelné, Bolatic, Chlebičova a Kozmic.
Jedna z prvních vydaných knih byly Pečeti a znaky obcí na Hlučínsku. Historií Hlučínska se zabývá Válečná kronika Opavska a velmi úspěšná byla kniha Viléma Plačka Prajzáci aneb k osudům Hlučínska. Několik publikací informuje o kravařských památkách, spolcích i institucích.
Pod záštitou kravařského muzea vyšla také kniha Josefa Kšici Lidové písně z Kravař a kravařské básnířky Lidie Rumanové Mluva a pořekadla z Kravař a okolí. Kravařští nezapomněli ani na kravařskou rodačku Ludmilu Hořkou a vydali znovu její dvě knihy Národopisné paběrky z Hlučínska a sbírku básní pod názvem Tesknice. Poslední vydaná kniha vyšla pod názvem Nejstarší dějiny Hlučínska.
Za kulturní, publikační a osvětovou činnost, mu starostové Hlučínska v roce 2004 udělili medaili Cypriana Lelka. Se svým nezaměnitelným humorem to tehdy komentoval slovy: "Tak to mám důkaz, že už jsem zasloužilý stařec. Vždyť právě takoví se vyznamenávají," vtipkoval.

Ukázal cestu druhým

Za svůj největší úspěch Šefčík považoval to, že ukázal cestu i sousedním obcím. Podobné expozice jako v Kravařích vznikly v Bolaticích, Velkých Hošticích a v Hlučíně.
Jak sám přiznával, často v životě hledal změnu a nesnášel rutinu. Rád se také pohyboval ve společnosti dam a slečen. Jedno by však nikdy neměnil - svou manželku. "Vydržel jsem s ní bez přestávky dvaatřicet let a už na tom nic měnit nebudu." říkával svým známým.
Jako historik spolupracoval s různými odborníky a institucemi i v cizině. Přesto se nikdy netajil s tím, že pochází z Hlučínska a že jeho rodiče byli prostí lidé, kteří mu umožnili vystudovat vysokou školu. "Každému z nás čouhá z bot sláma z jeho rodné hroudy. Jen mnozí na to zapomínají," říkával Erich Šefčík.   

Kdo byl Erich Šefčík
PhDr. Erich Šefčík se narodil v Kravařích v červenci 1945 jako třetí dítě a jediný syn. Rok po jeho narození zemřela jeho matka a vychovávaly ho dvě starší sestry Edeltrauda a Anděla. V roce 1947 se otec znovu oženil, a do rodiny přibyla další sestra Brigita. Své dětství strávil po nemocnicích. V ranném věku se na jeho zdraví podepsala nedostatečná lékařská péče po druhé světové válce, takže svá školní léta prožíval v nemocnicích a léčebnách ve Městě Albrechticích a Darkově u Karviné. V letech 1959
až 1963 studoval na hlučínském gymnáziu a v roce 1968 zakončil studium na Masarykově univerzitě v Brně.
Se svou ženou Janou bydlel v Kravařích a rok před svou smrtí vystrojil svatbu oběma svým synům.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Herbert Pavera Herbert Pavera | 13. října 2010 v 12:58 | Reagovat

Díky,Liano, za hezkou vzpomínku na nezapomenutelného člověka, který se výrazně zasloužil o propagaci Hlučínska a který lidem ve svém okolí přinášel spousty zajímavých informací i radosti!

2 Ondřej Šefčík Ondřej Šefčík | E-mail | 10. listopadu 2010 v 8:33 | Reagovat

Vážená paní Melecká, děkuji Vám za to, že jste si na otce vzpomněla, moc jste mne potěšila. Ještě jednou - díky!

3 Jiří Hanzal Jiří Hanzal | E-mail | 11. listopadu 2010 v 10:42 | Reagovat

Vážená paní Melecká, díky, že jste napsala tak krásně o Erichu Šefčíkovi, mém kolegovi z univerzity a blízkém příteli. Spolu s Ondřejem Šefčíkem jsme k jeho nedožitým 65. narozeninám nedávno vydali vědecký sborník "Sršatý Prajz. Erich Šefčík (1945-2004)", Praha, Nakl. Lidové noviny 2010, do nějž přispěli jeho kolegové z Německa, Polska a České republiky. Srdečné díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama