Hlučínsko ohraničuje hranice s Polskem, řeka Opava a Odra. Lidé, kteří tam žijí , potkal zajímavý osud. Aniž by se někam stěhovali,  byli z nich napřed Prusové, pak Čechoslováci, Němci a teď Češi. Po Prusech v nich zůstal smysl pro pořádek a pracovitost, kterou nestratili ani za doby budování komunismu. Soudruzi je považovali za nespolehlivé a nazývali Prajzáky.  Jako novinářka jsem si vyslechla spoustu zajímavých příběhů, které chci postupně zveřejnit na tomto blogu.  Liana Melecká

Leden 2011

Bolatičtí vysadí lesopark

25. ledna 2011 v 11:31 | Liana Melecká |  krátké zprávy
Také letos si Bolatičtí zkrášlí svou obec novými stromy. Tentokrát se rozhodli, že si u nádraží vysadí lesopark. Prvních několik desítek stromů tak vyroste mezi tratí do Chuchelné a novou vilovou čtvrtí na Horní ulici. Obyvatelům těchto domů vytvoří ochranu proti severním větrům a ostatní získají místo k odpočinku a procházkám. První stromy zde zahradníci vysadí hned, jak zemědělci sklidí úrodu.

Zápisky z východní fronty - další pokračování

25. ledna 2011 v 11:17 | Liana Melecká |  zajímaví lidé
Východní fronta - dopis z 25. ledna 1942

Venku je stále mínus pětatřicet až čtyřicet stupňů Celsia. Rusové říkají, že to není nic zvláštního. Dovedou v té zimě i pracovat. Starý Žukov, ruský zajatec, nám sbíral venku dřevo a ještě nosil dřevo. Byl nám věrný jako pejsek. Včera byla rekordní teplota: mínus 45 stupňů Celsia.

Když potomci Felixe Lipinského ze Šilheřovic objevili v jeho pozůstalosti německy psanou knihu, netušili, co vlastně obsahuje. Až od antošovického kronikáře Valtra Čuraje se dozvěděli, jakou vzácnost drží v ruce. Byly to ručně psané výňatky z dopisů, které jejich otec posílal z fronty své ženě Otýlii během celé 2. světové války. Průběžně, co čtyři dny. Jako obyvatel Hlučínska, které bylo v roce 1938 připojeno k takzvanému Altreichu, musel v roce 1939 narukovat do německé armády. Měl štěstí, jako jeden z mála přežil nejen celých pět let válečných hrůz, ale také zajetí.
"Své ženě Otýlii psal z fronty dopisy co čtyři dny. Tyto originály se již bohužel nezachovaly, ale když se z války vrátil domů, sepsal tuto zkrácenou verzi. Vznikl tak hodnověrný záznam z válečného tažení do Ruska v letech 1941 až 1945," vysvětloval Čuraj.
Felix Lipinský se vyučil řezníkem a první zkušenosti s vojnou získal v Československé armádě. Zde dosáhl hodnosti podporučíka. Když ho v devětadvaceti povolali do wehrmachtu, tato hodnost mu zůstala. Narukoval k pionýrům na ochranu hranic a pak ho nasadili na západní frontu do Holandska a Francie. Po napadení Sovětského Svazu byl převelen na východní frontu, přímo do přední linie směřující na Moskvu.


Zaujaly vás deníky německého vojáka z východní fronty? Pak si je přečtěte od začátku v rubrice zajímaví lidé. Další pokračování, až do konce války najdete na mém blogu vždy přesně v ten den, kdy je Felix Lipinský napsal.

V Chuchelné si rád zalovil i německý císař

10. ledna 2011 v 19:13 | Liana Melecká |  zajímavá místa

Chuchelná l
Parádní hony zakončené bohatou hostinou a tisícovky zastřelených bažantů. Tak to vypadalo koncem devatenáctého století na honech, které pořádali Lichnovští na své lovecké rezidenci v Chuchelné.
A protože měl tento šlechtický rod dobré vztahy s císařským dvorem, jezdil do Chuchelné ukájet svou loveckou vášeň také německý císař Vilém II.
Že se mu tam zalíbilo, svědčí i to, že sem zavítal celkem třikrát. Na podzim roku 1893, v listopadu 1894 a 1897.
Jak to tenkrát při jeho návštěvách probíhalo, vypovídají dokumenty:
"Dne 13. listopadu 1893 přijel císař Vilém na lov na zámek. Všechny vesnice po cestě z Křižanovic byly slavnostně vyzdobeny a osvětleny. Také od zámecké brány až k zámku stáli lidé s pochodněmi. Když přijela císařská ekvipáž před zámek, zahrála hudba řízný armádní pochod. Císaře přivítala kněžna Lichnovská a jeho veličenstvo poslalo císařovně zprávu, že dobře dojel," uvádí se v dokumentech.

císař Vilém
Císař prohrál v kartách

Po slavnostní večeři si císař zahrál karty s ostatními šlechtici a za celý večer prohrál 18 feniků. Druhý den v 9 hodin začal hon. Císař vyjel v kočáře taženém čtyřspřežím v doprovodu loveckého pána na bažantnici na Albertovec.
"Cestu lemovalo čtrnáct set dětí pod vedením svých učitelů z Chuchelné, Kobeřic, Štěpánkovic, Rohova, Strahovic, Bohuslavic, Píště a Bělé. Děti mávaly prapory a provolávaly císaři slávu, za což jim veličenstvo děkovalo. Spolu s dětmi tam postávali také vojenští veteráni z okolních vesnic," pokračuje se v dokumentech.
V loveckém revíru ho již vítal myslivecký personál a zatroubili takzvaný Furstengruss. (vítáme vás). Protože revír byl velmi bohatý na zvěř, konalo se celkem sedm lečí. Sám císař ulovil 730 bažantů a jednoho králíka. Před zámkem byl po honu připraven výřad, který čítal 3 131 bažantů, 5 zajíců a 1 králíka.
"V 19 hodin si přišel císař prohlédnout pochodněmi osvětlený úlovek. Personál ho přivítal troubením a lesmistr Peschl podal jeho veličenstvu lovecký raport. Císař jeho práci ocenil zlatými hodinkami. Ve 20 hodin začala poslední leč a následoval koncert vojenské komorní hudby pod vedením kapelníka Karlippa.
Také kapelníkovi se dostalo odměny, císař mu věnoval program skladeb se svým vlastnoručním podpisem," uvádí dokumenty. Ve 22 hodin se jeho veličenstvo s knížecím domem rozloučilo.
A co se podávalo na takové císařské hostině? Nic obyčejného. Jedli se humři, pečínky z vybraných mas, zeleninové saláty a zákusky. A k tomu se připíjelo víno a koňak vybraných ročníků 1822, 1832, 1840 a 1870.
Dokumenty prozradily o tomto císaři i další pikantnost
týkající se jeho milenky. V roce 1885 měl delší poměr se štrasburskou prostitutkou Emilii Kloppovou, která si nechávala říkat Miss Love. Když však o tři roky později usedl na trůn, pokoušela se ho vydírat a vyhrožovala mu zveřejněním jeho milostných dopisů prozrazujících Vilémovy sadomasochistické sklony.

(zdroj: Naše obec Chuchelná, autorský kolektiv Erich Šefčíka a překlad archivních dokumentů Andělína Kűffla)

Na východní frontě zatím klid- další pokračování

9. ledna 2011 v 13:32 | Liana Melecká |  zajímaví lidé
Východní fronta - dopis z 9. ledna 1942

Stále se přemisťujeme. Měl jsem štěstí. Dostal jsem se  do domku, kde jsem se mohl umýt a oholit. Převléct si prádlo je tady luxus. Tak bych to potřeboval, neboť mám plno vší. Nějakou se mi sice podaří zlikvodovat, ale je to málo. Připadám si jako nějaký žebrák. Největším nepřítelem je stále zima. 


Když potomci Felixe Lipinského ze Šilheřovic objevili v jeho pozůstalosti německy psanou knihu, netušili, co vlastně obsahuje. Až od antošovického kronikáře Valtra Čuraje se dozvěděli, jakou vzácnost drží v ruce. Byly to ručně psané výňatky z dopisů, které jejich otec posílal z fronty své ženě Otýlii během celé 2. světové války. Průběžně, co čtyři dny. Jako obyvatel Hlučínska, které bylo v roce 1938 připojeno k takzvanému Altreichu, musel v roce 1939 narukovat do německé armády. Měl štěstí, jako jeden z mála přežil nejen celých pět let válečných hrůz, ale také zajetí.
"Své ženě Otýlii psal z fronty dopisy co čtyři dny. Tyto originály se již bohužel nezachovaly, ale když se z války vrátil domů, sepsal tuto zkrácenou verzi. Vznikl tak hodnověrný záznam z válečného tažení do Ruska v letech 1941 až 1945," vysvětloval Čuraj.
Felix Lipinský se vyučil řezníkem a první zkušenosti s vojnou získal v Československé armádě. Zde dosáhl hodnosti podporučíka. Když ho v devětadvaceti povolali do wehrmachtu, tato hodnost mu zůstala. Narukoval k pionýrům na ochranu hranic a pak ho nasadili na západní frontu do Holandska a Francie. Po napadení Sovětského Svazu byl převelen na východní frontu, přímo do přední linie směřující na Moskvu.


Zaujaly vás deníky německého vojáka z východní fronty? Pak si je přečtěte od začátku v rubrice zajímaví lidé. Další pokračování, až do konce války najdete na mém blogu vždy přesně v ten den, kdy je Felix Lipinský napsal.

Volební kampaň nepotřebuji, nejsem politik.

3. ledna 2011 v 17:17 | Alois Hadamczik |  názory
   Mí přátelé ze Sdružení nezávislých kandidátů Za Kravaře prosperující, ale také koaliční partneři, mě vyzvali, abych v Besedníku našeho města otevřeně a pro všechny reagoval na lži a pomluvy,
které znechucují mne, ale i je.
Poslechl jsem, protože jsem si uvědomil, že za osm let, tedy dvě celá volební období, co
jsem zastupitel občanů Kravař na radnici, jsem ani jedenkrát takto nevystoupil. Uvědomil jsem si, že mnohým z vás nemohu mít za zlé, že mi nerozumíte.
    Možná mi ani rozumět nemůžete, když nemáte objektivní informace. Než budu konkrétní, abych vysvětlil, jak se mnohé věci mají, dovolím si poděkovat všem z vás, kteří mi v komunálních volbách dáváte svůj hlas, abych vás zastupoval. Už mě nebaví nechat se špinit lidmi, kteří pro Kravaře nedělají nic a nechtějí alespoň ocenit, co se v posledních letech v našem městě vybudovalo, jak nám všem
se tím zlepšil život.
Akorát šíří pomluvy. Ujišťuji vás, že svůj byznys nedělám v Kravařích. Do Kravař přináším nápady a spoustu peněz, aby vzkvétaly a ony vskutku vzkvétají. Podotýkám, že investují z vlastním vůle a mohl bych investovat jinde a ekonomicky výhodněji.
Návštěvníci Kravař i z velkých měst, kteří přijedou do našeho města, jsou udiveni, co jsme vybudovali, s uznáním závidí, jaké možnosti naši občané ve svém městě mají. Jak se mohou sportovně i kulturně vyžívat. Držím se zásady, aby každá ze staveb a vybudovaných zařízení byla plně funkční, nezadlužená a životaschopná.
Ujišťuji vás, že provoz těchto zařízení stojí městskou pokladnu jen zlomek skutečných nákladů. Vím,
kolik na provoz sportovišť dávají ročně jiná města. I proto to mohu tvrdit. Chci, aby zařízení byla dostupná všem, všichni byli spokojeni a rádi se vraceli. Proto také vznikly. Všechny ty stavby mohly vzniknout a být realizovány díky spolupráci s městem, ale ne tak, že by městský
rozpočet byl krácen (mám na mysli realizaci - financování staveb).
V neposlední řadě připomínám, že všechny nadstandardní stavby a zařízení, které můžeme všichni do sytosti využívat, pozvedly životní úroveň v našem městě, zvedly renomé Kravař a také zvedly ceny
pozemků, které vlastníte. I nad tím je třeba se zamyslet.

Buly Aréna

"Buly Aréna je pro Kravaře zbytečná. Za ty peníze, co její pořízení stálo, by mohlo být pro město mnohem prospěšnější dílo." Tuhle myšlenku jste určitě nejednou slyšeli. Tak jak to bylo se stavbou Buly Arény doopravdy? Když jsem přišel na radnici s myšlenkou postavit sportoviště, které nemají mnohá velká města a jen po něm touží, radní se zděsili. Zděšení se změnilo v podporu mé myšlenky, když jsem vysvětlil, že aréna se nebude stavět z prostředků, které má město ve svém rozpočtu. Stavba Buly Arény ekonomicky neohrozila možnost rozvoje města a tím se dá říct, že žádný občan nebyl kvůli ní ztrátový.
To znamená, že peníze na stavbu Buly Arény byly získány nad rámec rozpočtu a také z mých vlastních zdrojů. A tak máme velké sportoviště, v němž se vyžívají občané všech věkových kategorií. Žáci kravařských škol mají vstup zdarma. Buly Arénu využívají rovněž školy z okolních
obcí, vznikly i sportovní kluby, které pravidelně v aréně sportují. Tím dochází ke sdružování občanů celého regionu. Je pravda, že město podporuje provoz Buly Arény dvěma miliony ročně. Ale skutečné
náklady jsou šestnáct milionů. Bez získání peněz z reklamy není Buly Aréna soběstačná. Jiná města podporují takováto sportoviště pěti až patnácti miliony korun. Výše dotace bývá odvislá od velikosti
sportoviště a samotného města. Novinkou v nabídce Buly Arény brzy bude minigolf. Už se staví a zase bude sloužit k zábavě všech občanů. Jen pro upřesnění: stavbu nepodporuje ani město, ani stát, vzniká z mé vlastní iniciativy, vlastních zdrojů.

Aquapark Kravaře

Dlouhá léta byl aquapark snem každého občana našeho města. Kritiků stavět jej nebylo málo. Aquapark využívá široká veřejnost, školy, důchodci k regeneraci. V aquaparku se děti učí plavat pod vedením plavecké školy. Z těchto důvodů, které jsem uvedl, jsem přesvědčen o
správnosti realizace tohoto sportoviště.
Chtěl bych upozornit, že některé dny slouží aquapark až tisícovce občanů. Z tohoto titulu chci poděkovat všem zastupitelům města, kteří svým postojem podpořili stavbu aquaparku. Do vybudování aquaparku v Kravařích investovalo město čtyřicet pět milionů korun, čímž je jeho
spolumajitelem. O dalších potřebných osmdesát milionů jsem se postaral a to tak, že část byla z vlastních zdrojů a část státní dotace.



Dětské hřiště Kravaře

Dětské hřiště v Kravařích patří k největším a nejlépe vybaveným v republice. Tak skvěle vybavená dětská hřiště jsem viděl ve Spojených státech a napadla mě myšlenka toto hřiště vybudovat v rodných
Kravařích. Objednal jsem projektovou dokumentaci, sháněl finance. Rozpočet na stavbu tohoto hřiště byl osm milionů korun a nakonec i tolik stálo. Jedním milionem korun stavbu podpořilo město Kravaře,
zbylých sedm milionů korun jsem doplatil z vlastních zdrojů a podpory dalších subjektů, ne státních. Dětské hřiště bylo doposud přístupné zdarma, část režie kryje město a Buly Aréna. Dětské hřiště využívají také okolní obce, města. Můžeme konstatovat, že slouží všem občanům.

Školní hřiště je pro děti

Od války se do školního hřiště v Koutech neinvestovalo, bylo nevyhovující, nepoužitelné pro výchovu dětí. S tím jsme museli něco udělat. Mezi zastupiteli v čele se starostou Ing. Andreasem Hahnem
jsem získal silnou podporu a rozhodnutí provést generální opravu hřiště bylo přijato. Drželi jsme se myšlenky, aby hřiště bylo moderní a zároveň jeho údržba byla co nejjednodušší. Generální oprava přišla na čtyři miliony korun.
Zdůrazňuji, že je to dětské hřiště, které patří škole, jinak řečeno je to školní hřiště. Toto zdůrazňuji proto, že nevole dospělých využívat toto hřiště vedla tak daleko, že některé politické strany si daly do volebního programu, že toto školní hřiště otevřou veřejnosti. Ono je otevřeno veřejnosti, ale slouží dětem, rodičům, babičkám, dědečkům podle návštěvního řádu. Zásadně nebylo zbudováno k turnajům hospodských lig a využívání dospělými jen proto, aby to bylo zadarmo. Náš název je školní hřiště dětem. Nyní bude probíhat rozsáhlá rekonstrukce školního hřiště v ZŠ Kravaře za 20 miliónů korun. Po rekonstrukci budou platit stejné zásady jako v ZŠ Kouty. Hřiště školní a slouží dětem. Nechceme, aby dospělí hráli a děti přihlížely. Sportovišť, které mohou dospělí využívat máme v Kravařích dost. Doufám, že toto vysvětlení je více než jasné.

Posvícení v Koutech

"Posvícení v Koutech? Co je to za novota? Stačí přece jeden Kravařský odpust a ten je vyhlášený široko daleko. V Koutech si dělá Lojza Hadamczik akorát reklamu sobě a letos to byla i jeho volební kampaň. Za městské prachy." Takhle se to ke mně doneslo a s tímto názorem nesouhlasím. Žádnou volební kampaň nepotřebuji, nejsem politik.
Jako Kravaře, tak i Dvořisko a Kouty mají svá posvícení, připomínané v církevní sféře. Jelikož jsem rodák z Kravař, potažmo z Koutů, a máme zde vhodné podmínky pro setkání lidí za účelem dodržování této tradice, v posledních letech jsme ji obnovili. Pro spokojenost občanů.
Nejde o žádnou konkurenci Kravařím. Město Kravaře podporuje kutský odpust tím, že bezplatně propůjčuje stany a platí ohňostroj. Všechny další kulturní akce včetně zabezpečení klidného prostředí je v režii Buly Arény, která například v letošním roce investovala z vlastních zdrojů sto šedesát tisíc korun. Doufám, že tyto informace stačí k
vyvrácení pomluv a spekulací.

Byty pro mladé

Postavení bytů pro mladé rodiny jsme měli už v minulém volebním programu. Nastaly ale vážné komplikace. Když jsem ještě v zastupitelstvu nebyl, město prodalo pozemky jistému občanovi s tím,
že on na nich postaví inženýrské sítě i byty pro mladé. Neučinil tak a město s ním je v soudním sporu. Protože náhradní pozemky město nemělo, splnit volební slib jsme nemohli. Pak se naskytlo řešení.
Parkoviště, kde stojí Kostka. Lidé si na to místo stěžují kvůli rušení
nočního klidu.
To místo se nám zdálo jako jediné momentálně vhodné, kde byty pro mladé spoluobčany by se mohly postavit. Vypsali jsme řádné veřejné výběrové řízení na stavbu bytů, vyslechli jsme v této souvislosti přání i připomínky občanů. Nakonec ze zamýšlených dvou bytových domů jsme slevili na jeden se čtrnácti byty. Leč narazili jsme na problém.
Tehdejší vedoucí odboru kultury a regionálního rozvoje Ing. Milan Rostek vystoupil proti rozhodnutí rady a zastupitelstva města s tím, že zamýšlená stavba odporuje regulím, kterých se drží Národní
památkový ústav - Ostrava. Vznikl spor. Město si k tomuto problému nechalo udělat právní rozbor, s nímž byl seznámený pan Rostek. Podle právního rozboru stavbě bytů nic nebrání. I přes rozhodnutí
rady, zastupitelstva a výsledku právního rozboru pan Rostek rozhodl proti zájmu města a z toho důvodu byl přeřazen na jinou funkci, ze které dobrovolně odešel. Navíc z kraje přišlo rozhodnutí, že zamýšlená stavba je v souladu s předpisy a může pokračovat. Negativním a svévolným rozhodnutím pana Rostka se stavba zpozdila o dva roky.
Po všech komplikacích, které provázejí stavbu bytů, jsem nyní v rozpacích, zda tento projekt vůbec dokončit. Některým občanům vadí Kostka, vadí jim postavení nových bytů ve stylu "já bydlím, ty bydlet
nemusíš"!

Pomluvy, lži, nepravdy a závist mi začínají brát chuť i sílu zvelebovat naše město. Proto zvažuji, kterou cestou se budu dále ubírat. Byl jsem iniciátorem skupiny lidí, kterám kandidovala Za Kravaře prosperující již třetí volební období. Stojí za námi výsledky, které jsou hmatatelné. Jsme lidé, kteří v Kravařích žijí, mají tady děti, rodiny a všem nám záleží na tom, v jakém městě žijeme a jak se město chová k občanům.
Snažíme se pro Kravaře získat vždy to nejlepší, ať už v rámci dotací, anebo v rámci dobrého jména. Chci připomenout, že to co se v Kravařích za posledních 8 let vybudovalo, nemá obdoby od povalečných let, za tím si stojíme, přestože si to někteří neuvědomujete.
To hlavně pro mladé lidi. Ať už v oblasti zábavy, sportu a regenerace, potažmo zábavy a výuky dětí. Chtěl bych upozornit na skutečnost a byl bych rád, kdybyste si uvědomili, že oproti naší vizi vznikají strany,
které svůj volební program založily na pomluvách, na osobní mstě, ale skutek budování města Kravař jim je cizí. Jsem rád, že vzniklo sdružení Nová síla Kravař, které většinou tvoří mladí lidé. Je ale potřeba zamyslet se nad jejím volebním programem, jestli bude prospěšný pro Kravaře, anebo bylo
toto sdružení založeno jen účelově.

S úctou
Alois Hadamczik
Místostarosta

Zdroj: kravařský Besedník

Opavou projdou tři králové

3. ledna 2011 v 16:49 | Liana Melecká |  krátké zprávy
Už pojedenácté začne ve středu 5. ledna v Opavě Tříkrálová sbírka. Během mše svaté, která začne ve tři hodiny odpoledne v kostele svatého Vojtěcha požehná koledníkům opavský děkan Pavel Cieslar. Po ní projde městem tříkrálový průvod, který zastaví před Slezským divadlem. Tam se tři králové Kašpar, Melichar a Baltazar pokloní a předají dary malému Ježíškovi. Jako doprovodná akce sbírky proběhne i letos soutěž o nejkrásnější tříkrálovou korunku.
   Tu si děti letos vyrobí samy a nazdobenou ji mohou odevzdat do 15. ledna, v
Denním stacionáři pro seniory na Masarykově ulici 39 v době od sedmi do tří hodin odpoledne, nebo v Charitě Opava, na ulici Přemyslovců 26 v Jaktaři v době od šesti do čtyř hodin odpoledne. Korunky musí být označeny jménem, adresou, telefonem a věkem autora. Nejlepší budou odměněni poukázkami na odběr knih. Vyhodnocení sbírky proběhne ve čtvrtek 27. ledna v půl čtvrté odpoledne v kině Mír na Kolářské ulici v Opavě.

Na východní frontě zatím klid-pokračování

2. ledna 2011 v 11:46 | Liana Melecká |  zajímaví lidé
Východní fronta - dopis z 2.ledna 1942

Vánoce jsme prožili v mrazu při teplotách mínus třicet až čtyřicet stupňů Celsia. Místo vánočního stromku jsme viděli hořící vesnice. Místo vánočních koled jsme slyšeli kolem hvízdat střely. Jelikož se blížili Rusové, museli jsme se ve dvě hodiny ráno stáhnout zpátky z vesnice Stanica do vesnice Rzew. Pětašedesát kilometrů při mínus šestatřiceti stupních Celsia. Dorazil jsem s omrzlinami na nohou.


Když potomci Felixe Lipinského ze Šilheřovic objevili v jeho pozůstalosti německy psanou knihu, netušili, co vlastně obsahuje. Až od antošovického kronikáře Valtra Čuraje se dozvěděli, jakou vzácnost drží v ruce. Byly to ručně psané výňatky z dopisů, které jejich otec posílal z fronty své ženě Otýlii během celé 2. světové války. Průběžně, co čtyři dny. Jako obyvatel Hlučínska, které bylo v roce 1938 připojeno k takzvanému Altreichu, musel v roce 1939 narukovat do německé armády. Měl štěstí, jako jeden z mála přežil nejen celých pět let válečných hrůz, ale také zajetí.
"Své ženě Otýlii psal z fronty dopisy co čtyři dny. Tyto originály se již bohužel nezachovaly, ale když se z války vrátil domů, sepsal tuto zkrácenou verzi. Vznikl tak hodnověrný záznam z válečného tažení do Ruska v letech 1941 až 1945," vysvětloval Čuraj.
Felix Lipinský se vyučil řezníkem a první zkušenosti s vojnou získal v Československé armádě. Zde dosáhl hodnosti podporučíka. Když ho v devětadvaceti povolali do wehrmachtu, tato hodnost mu zůstala. Narukoval k pionýrům na ochranu hranic a pak ho nasadili na západní frontu do Holandska a Francie. Po napadení Sovětského Svazu byl převelen na východní frontu, přímo do přední linie směřující na Moskvu.


Zaujaly vás deníky německého vojáka z východní fronty? Pak si je přečtěte od začátku v rubrice zajímaví lidé. Další pokračování, až do konce války najdete na mém blogu vždy přesně v ten den, kdy je Felix Lipinský napsal.